Irský setr

Vznik

Irský setr (irský červený setr) vznikl pravděpodobně křížením původního červenobílého setra s neznámým červeným psem. Další teorie je,že irčan získal svou celočervenou barvu přikřížením krve irského vodního španěla (nebo spíše sklon k jednobarevnosti, protože irský vodní španěl je spíše čokoládově hnědý), další možností zůstává velššpringršpaněl nebo bretaňský ohař. Zřejmě byl v průběhu času přikřížen i dlouhosrstý chrt, od kterého získal vysokonohost a plochost hrudníku. Původní název zní "Modder Rhu", což v překladu znamená "červený pes". Největší rozmach zaznamenal chov v druhé polovině 19. století, kdy červení irčani začali pronikat i na výstavní pódia. Za příklad stojí chov Cecila Moora z hrabství Tyrone - roku 1866 se mu narodil legendární celočervený pes jménem "Palmerston". Tento pes se největší měrou zasloužil o ustálení typu irčana a až do svých 14 let se aktivně podílel na chovu.

Přímo v Irsku byl chov a rozvoj zaměřen spíše na pracovní využití, kdežto v Anglii a zejména pak v USA a Kanadě si získával obrovskou popularitu jako "showdog" čili výstavní pes, díky své nápadné kráse a eleganci. Z ryze pracovního psa, který má vlohy pro daleká hledání a bezchybné vystavování se rázem stává pes společenský bez větších loveckých vloh. V 60. a 70. letech minulého století se stal hlavně v USA typickým módním psem. Nastal rapidní vzrůst populace a zákonitý pokles kvality chovu - objevují se zde dědičné choroby, povahové problémy a podobně. Chov irského setra v USA se zcela odklonil od chovů v Evropě a zejména pak v zemi vzniku. Proto dnes můžeme mezi chovateli pozorovat rozlišení na dvě "zeměpisné linie" chovu irských setrů - americká linie (US) vyznačující se extrémním úhlením zadních končetin, velice dlouhou rovnou srstí, dlouhý, vysoko nasazený krk a maximálně dlouhé uši. Někteří chovatelé poukazují na viditelný vliv krve afghánského chrta a to jak ve vzhledu, tak i ve způsobu práce. Oproti tomu britská linie (UK) se vyznačuje o něco větší mohutností, srst nebývá tak extrémně dlouhá a často je zvlněná. Současně můžeme na starém kontinentě pozorovat odlišení chovatelských linií zabývajících se převážně myslivostí a výstavní činností. Avšak za poslední dobu se stává daleko častěji, že se kříží psi úspěšní jak v poli výstavním, tak v poli loveckém a tak dnes již není výjimkou extrémně úspěšný výstavní jedinec se složenými loveckými zkouškami.

Na našem uzemí se začínali objevovat koncem 19. století a to samořejmě na šlechtických sídlech s využitím při lovu pernaté zvěře. Odkaz této doby můžeme pozorovat například v soudobém filmovém umění. Irští setři se ukazují třeba v pohádce "Jak se budí princezny" nebo ve filmu "Jára Cimrman ležící, spící", kde jsou po boku paní Heleny Dvořákové. Až do 50. let byl irský setr nejméně početným ze setrů chovaných na našem území (s výjimkou červenobílého setra). I u nás přišli červení setři do módy v 70. letech, v té době zde bylo na 400 chovných fen. Dnes se situace znormalizovala, chov se ustálil jak po stránce pracovní, tak po stránce zdravotní. K uchovnění psa je nutné předvést jeho vrozené lovecké vlohy a samozřejmě zdravotní stav. Každoročně se u nás narodí okolo 150 štěňátek irského setra.