Gordonsetr

Historie

O původu gordonsetrů, nebo také skotských setrů nebo červenočerných setrů je mnoho dohadů. Údajně jeden ze sluhů čtvrtého vévody z Gordonu sira Alexandra náhodně zkřížil fenu anglického setra, které se na zámků Gordonů hojně chovali s černě pálenou kolií. „Produkty" tohoto spojení se vévodovi velice líbily a proto tito kříženci byli ustáleni v jeden typ a později v jedno plemeno. Vybraní jedinci byli chovatelsky zlepšováni v loveckých vlastnostech, to se celkem dařilo, ovšem objevovaly se velké bílé znaky, u některých se vyskytovala robustnější stavba těla a chyběla jim tzv. setrovská elegance.

Největšího pokroku v ustalování plemene bylo dosaženo v 18. století přikřížením černo-červených bloodhoundů a snad i rotvajlerů. Dále již to byla otázka cílevědomého výběru, aby byly vymýceny nežádoucí exterierové znaky po koliích, bloudhoundech i po rotvajlerech. I přesto se některé exterierové znaky po bloodhoundech a rotvajlerech zachovaly dodnes a právě jimi se gordonsetr liší od ostatních setrů, jako například méně spáditá záď, sudovitější tvar hrudníku apod. Po přikřížených plemenech gordonsetr zdědil i některé schopnosti, kterými se rovněž liší od ostatních setrů, a to například větší dispozici pro všestrannou práci.

Jak už bylo řečeno, gordonsetr je nejsilnější a nejrobustnější ze všech setrů a přitom však jeho proporce musí být v naprostém souladu, takže na první pohled působí dojmem velmi ušlechtilého, plnokrevného, krásného psa. Také jeho vlastnosti se liší od vlastností ostatních setrů. Je klidnější, volnější a projevuje vlohy ke stopování. Proto je spolehlivým dohledávačem ztracené zvěře. Kromě toho má rád vodu, takže ho lze s úspěchem používat i pro vodní práci. Ve spojení s výborným nosem, jaký má většina setrů, může být gordonsetr označen za všestranně upotřebitelného loveckého psa. Gordonsetr je snadno rozeznatelný od ostatních plemen setrů. Má dlouhou přiléhavou srst, antracitovitě černě zbarvenou s tříslovými kaštanově červenými znaky nad světly, po stranách mordy, na předhrudí, na bězích a okolo řitního otvoru.

Největší celosvětový rozmach gordonů byl v 18. století. V té době bylo pár jedinců dovezeno i k nám. Nejpočetnější stav byl před první světovou válkou a dále ve dvacátých a třicátých letech 20. století. Z tohoto období je obdivně popisována fena Very Český Brod, která jako první získala titul „vítěz". Během druhé světové války počet psů tohoto plemene poklesl a nastala léta, kdy nebylo zaznamenáno ani dvacet štěňat (cca 2 vrhy) za rok. Mírný vzestup jedinců nastává až v šedesátých a sedmdesátých letech. Dnes je u nás počet gordonsetrů v uspokojivém stavu a množství zájemců o toto plemeno se zvyšuje. Chovatelé se snaží jak dovážet novou krev, tak v chovu vybírat pracovně i exterierově úspěšné jedince. Každý rok se u nás narodí cca 90 štěňátek.